Rozhovor s instablogerkou Evou

Rozhovor s Evou, mladou maminkou a instablogerkou na Instagramu vystupující pod jménem Ewycz.
S Evou, jejím manželem Martinem a synem Jonášem jsme nafotili poslední kolekci mnmlsm a nové nosící mikiny. A protože nefotíme jen tváře beze jména a modelky/maminky většinou osobně známe, tak bychom vám rádi vedle nových modelů postupně představili i je samotné.


S Evou se neznáme ze školy, ani z práce, paradoxně se neznáme ani z porodnice nebo pískoviště. Evu jsem poznala na instagramu! Jak už bylo zmíněno, na sociální sítě jsme se ségrou zkraje trochu prděly a instagram účet jsme si založily teprve nedávno. Mně je 37 a do nedávna jsem si myslela, že účet na facebooku bude maximum co zvládnu. Ale světe div se, ke konci druhého těhotenství, které probíhalo loni v létě při 40° stupních a mému celému oteklému tělu (čti jako chodící Michellin, který ke konci neobul ani pánské crocsy…), jsem neměla moc možností jak aktivně trávit čas před porodem. A tak jsem začala tu a tam na instagramu nacházet a číst příběhy těhotných jako jsem byla zrovna já.
Evu jsem začala sledovat přesně 8 dní před svým porodem. Ten den se jí totiž narodil syn Jonáš a já jsem v noci, kdy mi tělo nedovolovalo spát, četla její rozechvělý příspěvek o porodu, prvních dnech a vyrovnáváním se s novou rolí mámy. Postupně jsem sledovala s jakou otevřeností dává Eva příspěvky o mateřství, které nebyly vždy jen zalité sluncem, jak otevřeně mluví o problémech s kojením, o šíleném spánkovém deficitu, o pocitech selhání a nedostatečnosti a tu a tam jsem si vzpomněla na sebe s první dcerou Tončou, se kterou jsem obdobné pocity měla taky, ale neměla jsem je v tu dobu s kým sdílet… Když jsem četla nebo poslouchala Evino vyprávění už několik týdnů, nedalo mi to a musela jsem jí napsat povzbudivou zprávu, ať vydrží, že se to neděje jenom jí a že druhé dítě bude mít úplně za hubičku (jako já).
A tak jsem si s Evou tu a tam začaly psát, naši oba synové pomalu rostli a protože se Evě líbilo co děláme, dohodly jsme se jednoho dne na focení a já vám ji tady moc ráda představuji.



Ahoj Evo, jaký byl tvůj den s Jonášem, pro ty co dnes nesledovali tvoje insta stories?
Den s Jonášem byl, jako každej druhej. Dlouhej. Protknutej pláčem, snahou ho nakrmit, uspat, několika náložema v plíně, následovalo pár úrazů, smích… No, prostě taková klasika ženský, co je na mateřský 😊.

Jak dlouho už na instagramu působíš?
Noo… musela jsem zalistovat. Koukám, že můj první post je z roku 2011. Ze začátku jsem fotila hlavně našeho pejska, dneska mu je už 13 je slepej a skoro hluchej. Tehdy to byl mladík. Pak jsem začala fotit jídla, děsně mě bavilo zdravě vařit a péct. No a Instagram takovej, jako ho všichni teď znáte, vznikl až tehdy, kdy se mi narodil Jonáš. V srpnu roku 2018.

Už jsem zmínila, že na instagramu sdílíš často osobní témata, jako problémy s kojením, zdravotní problémy apod. Přicházejí ti jen povzbudivé komentáře?
Jasně, že ne. Od toho jsou sociální sítě tolik populární. Lidi na nich sdílí každou prkotinu a ostatní, pod rouškou domnělý anonymity, jeho kroky a rozhodnutí komentujou. Je velká převaha těch, který mě rádi sledujou, fanděj mi, maj mě rádi a já je taky. A pak, čas od času, se najde nějaká fakt ošklivá zpráva. Já se snažim, aby mě to netrápilo, ale jsem jen člověk. Takže to přečtu, zareaguju a toho člověka zablokuju. Už se mi stalo, že si jeden člověk založil několik profilů, aby mě otravoval. Ale to k tomu životu na síti prostě patří. Nejhůř ze všech to ale stejně snáší moje babička.

Jak se s kritikou a negativním hodnocením od anonymních lidí vypořádáváš? Je pravda, že nakonec nejtvrdšími kritiky jsou právě ostatní mámy?
Myslím, že matky jsou velmi extremistická skupina. Řeší v podstatě samý ožehavý témata, jako je kojení, nošení, příkrmy, pleny… Řekla bych, že pro ženský na mateřský je to stejně důležitý, jako pro voliče Evropská unie nebo uprchlíci. Problém je ten, že si většina z nás občas myslí, že jakmile se staneme matkou, máme patent na všechno, a kdo dělá něco jinak, dělá to vlastně jakoby proti nám. Takže ano. Nejtvrdšími kritiky jsou skutečně často ti, od kterých čekáme pomoc a pochopení.

Tobě je o deset let méně něž mně, přišlo mi zajímavé, jak si jednou zmínila, že si vlastně očekávala, že porod a mateřství bude vypadat jako příspěvky od jiných holek na instagramu. Že budeš věčně zalitá sluncem, vždy dokonale upravená se spícím dítětem v designovém kočárku, popíjející Aperol při západu slunce. Ale že realita je někde úplně jinde a že by možná nebylo od věci začít mluvit o tom, jaké to opravdu s dítětem je. Takže se ptám, jaké bylo tvoje těhotenství, porod a začátek s miminkem oproti představám?
No… Moje těhotenství, až drobný výkyvy, bylo nejkrásnější období mýho života. Proto to, co přišlo potom, byl šok. Myslela jsem, že si na mateřský přečtu spoustu knížek, budu mít konečně čas na vaření, pečení a na sebe. Ze sítí jsem nabyla dojmu, že se s dítětem dá imrvére pochodovat po kavárnách, pracovat a fotit stylový fotky. Takže jsem byla dost v šoku.

Na tohle téma si založila hastag #materstvibez­pretvarky se kterým motivuješ ostatní maminky otevřít témata, které mateřství také může doprovázet, jako je laktační psychóza, deprese, nemoce dětí….)
Jojo… Jenže já píšu tak dlouhý příspěvky, že mi občas pak ani nestačí místo a ten hastag nemůžu použít :D Obecně mi ale přijde, že jsou ty hastagy nejaký mrtvý…

Co by si poradila svému mladšímu já příp. maminkám v očekávání?
Nic. Asi nic. Fakt nevím. Mateřství je tak strašně o individualitě toho jedince, kterej se narodí, že se nedá nic předvídat.



Jak se posunul tvůj vztah s manželem? Jak vnímáš jeho podpodu, popř. dokážeš si představit vychovávat dítě sama?
Sama? Nikdy. Ačkoliv je Martin spáč a v noci k malýmu nikdy nevstane, bez něj bych byla nahraná. Ne kvůli financím, ale prostě proto, že kdykoliv je doma, můžu si odpočinout. Každej všední den ráno ho budím, aby s malým byl hodinu předtím, než odejde do práce. Nasnídá se s ním, oholí, umyje a já si dám aspoň hoďku spánku. Večer ho koupe, maže, uspává. Samozřejmě ne vždy, ale protože jsem vzhůru většinu nocí, tuhle pomoc nesmírně oceňuju. A neumím si to bez ní představit. Často mu opakuju, že ho miluju a že jsem si lepšího tátu nemohla přát. Jediný co mě mrzí, že spíš než milenci fungujeme jako rodiče, ale to se, doufám, časem zase změní.

Co ti mateřství přineslo, kromě Jonáše😊?
Po dlouhejch letech špek na břiše, daleko větší bolesti zad, zásoby dětskejch ovocnejch kapsiček, superpower v podobě minima spánku a přesto funkceschopnosti několik dní v kuse.. Ale taky obrovskej strach nejen o malýho, ale i o Martina, kdykoliv někam jede.

Před pár dny jsme si mohli přečíst v tvém posledním příspěvku, že Jonáškovi zjistili vrozenou vadu imunity se kterou by se měl vyhýbat větším kolektivům, dopravním prostředkům apod. Jak tyto situace zvládáš a co by si poradila maminkám, které jsou na tom podobně?
Upřímně, jsem to interpretovala tak, jak mi to bylo, jakožto laikovi podáno. Včera jsem to shodou okolností konzultovala s kamarádkou pediatričkou a ta mi řekla, že ze všech možností vrozených imuno vad je tohle jedna z nejlepších, což mne dost uklidnilo. Dopravním prostředkům se vyhýbat nemáme, spíše si máme dávat pozor na místa s vysokým rizikem infekce, třeba obchoďáky. Jenže nebezpečí číhá všude. Rozhodli jsme se to nehrotit, neřešit, nepřenášet na dítě svoje strachy. Je snad (velká) pravděpodobnost a naděje, že z toho imunodeficitu časem vyroste, teď si musíme dávat pozor na to, abychom všechno včas podchytili, zaléčili a vyhnuli se třeba nemocným dětem. A jak to zvládám? No, co jiného mi zbývá? 😊 V pohodě. Řídím se heslem, když nejde o život, jde o … A myslím, že tak by to měly vnímat i ty ženy, které to mají podobně. Musíme se radovat za každý den kdy je naše dítě zdravé a nehledět na možné situace, kdy by nebylo, nestresovat se, co by kdyby. Prostě si užívat každý den takovej, jakej je 😊.

Před mateřskou jsi byla novinářka, plánuješ se vrátit ke stejné profesi nebo uvažuješ o něčem novém?
Já jsem vlastně nikdy nepřestala pracovat. Po porodu jsem si dala asi půl roku pauzu, ale teď už zase pracuju. Po nocích píšu pro dva časopisy a jeden web 😊. A chtěla bych to tak napořád, abych nemusela na plnej uvazek do práce a mohla dělat zakázky z domova. O ničem jiným zatim neuvažuju, uvidíme. Můj velkej sen je ale napsat knížku. Tak snad jednou…

Medailonek: věk: 28
počet a věk dětí: 1 kus, skoro 10 měsíců
povolání: novinářka na volný noze
Pár vět o sobě: snílek, blázen, člověk milující rodinu, obklopující se radostí a láskou.. Nic není důležitější než zdravá a šťastná rodina..